Základní principy ovlivňující úspěšnost dětí s Aspergerovým syndromem ve školním procesu

Výčet těchto principů může působit jako velmi obecný. U dětí s AS je však třeba se na tyto principy zaměřit opravdu velmi důsledně, protože právě ty mohou napomoci v bezproblémovém průběhu výuky.

Základními principy ve výuce a vzdělávání těchto dětí by měly být:

Strukturalizace

Abychom předešli rozrušení, příp. projevu problémového chování dětí s AS, je důležité zajištění stálého, neměnného a předvídatelného denního režimu. To je možné nejen prostřednictvím pravidelné struktury vyučovací hodiny a obsahu výuky, ale i strukturou školního prostředí.

Je proto tedy dobré, aby dítě s AS mělo vyhrazeno „své" místo určené pro práci v hodině  - nejlépe před stolem učitele nebo naopak vzadu v poslední lavici. Volba umístění je pak velmi individuální. Buď se jedná o dítě, které potřebuje bližší kontakt s učitelem. V tomto případě je vhodné místo před katedrou učitele. Pokud se jedná o spíše hyperaktivní dítě (např. během výuky má chvilky, kdy se potřebuje projít, proběhnout), umístíme jej do zadní části třídy, kde tak neruší ostatní žáky. Pro chvilky tohoto typu, ale i např. pro relaxaci a odpočinek (ty by měly být v denních programech zařazeny vždy, protože zvyšují míru koncentrace těchto dětí), je také dobré vymezit prostor (nejlépe speciální místnost), kam může dítě za doprovodu asistenta odejít.

Taková místa by se neměla měnit ani u žáků druhého stupně ZŠ a studentů středních škol. V tomto období dochází k tomu, že se každý předmět realizuje v jiné třídě. Alespoň tedy zasedací pořádek ve třídě by měl zůstat stejný.

Strukturalizace a vizualizace

Strukturována by měla být i výuka a její obsah. To je možné zajistit neměnnými rozvrhy hodin, denními programy a detailními seznamy úkolů. Podrobnost těchto rozpisů je opět velmi individuální. Některým dětem s AS postačí pouze rozvrh hodin, jiné potřebují denní programy s podrobnějším specifikováním jednotlivých částí dne. Tento denní program je pak dobré přilepit na lavici nebo vytvořit speciální lištu ze suchého zipu, na kterou připevňujeme kartičky opatřené zespodu také suchým zipem. Systém je pak velmi flexibilní a dá se s ním dobře manipulovat. Jsou ale i děti, které potřebují opravdu velmi důkladný časový harmonogram každého dne včetně všech jednotlivých úloh a úkolů. V takovém případě vložíme list s programem do umělohmotných omyvatelných desek, kdy si dítě jednotlivé činnosti po jejich skončení samo odškrtává.

Pokud by ve výuce byla naplánována změna, měla by být vždy v tomto seznamu uvedena a dítě by na ni mělo být předem připraveno. Jedině tak můžeme předejít dezorientaci dítěte, která jej pak přivádí do stresu.

Často se ale stává, že dětem s AS nestačí pouze vědět, kdy která činnost přijde a co po ní bude následovat. Potřebují i přesně vědět, jak dlouho to bude trvat, kdy to začne a kdy skončí. Tento zájem je u nich častý nejen v souvislosti s výukou, ale i v běžném dění.

K tomuto časovému vyjádření daných úkolů nám mohou pomoci např. náramkové hodinky, které položíme na lavici a dítě tak má přehled o čase, jehož vymezení je zaznamenáno i jeho denním programu. Tato varianta se nabízí, pokud dítě zná hodiny. Pokud ne, použijeme např. papírový model ciferníku s pohyblivými ručičkami, který nastavíme do příslušné polohy naznačující počátek nebo konec dané činnosti. Dítě pak porovnáním se skutečnými hodinami má přehled, kolik času mu ještě zbývá. Další možností je např. minutka nebo stopky, které sice neznázorní, kolik je hodin, ale poskytuje jasný přehled o celkové době trvání dané činnosti.

Může se však také stát, že si dítě dobře spočítá, že bude-li pracovat na zadané úloze, nebo ne, po např. 10 minutách nastane čas na odpočinek. V tomto případě je dobré postupovat tak, že dítě musí vždy úlohu dodělat a teprve poté má v denním režimu přestávku. To by ale potom vždy v denních režimech mělo být jasně vymezeno, co všechno dítě v rámci daného předmětu čeká. Jedině tak mu můžeme dát jasnou představu o náplni dne, dítě má možnost předvídat a nedostává se zbytečně do stresu z neočekávaného.

Motivace

Motivace, jako další důležitý faktor ve výuce a vzdělávání, je možné využít především přes zájmy dítěte s AS. Ty bývají většinou velmi specifické. Mezi časté a oblíbené patří dopravní prostředky, jejich trasy a označení, jízdní řády, přehledy televizních pořadů, dějiny, pravěká zvířata, počítače a jiná technika, science-fiction ap. Tyto zájmy mohou být ale až obsesivního charakteru, např. děti s AS mají neustálou potřebu něco přepisovat, upravovat, memorují texty a reklamy ap. V souvislosti s tím pak o těchto zájmech neustále mluví, vyptávají se na ně druhých lidí a to třeba i neznámých, které potkají na ulici.

Pokud je něco zajímá, jsou schopny se danému tématu věnovat velmi intenzivně po relativně dlouhou dobu. Na druhou stranu, pokud je naopak něco nezajímá, nebo dokonce mají k danému tématu výhrady (např. z pohledu „svého" zájmu, jim daná věc přijde absurdní a zbytečná), mohou v rámci hodiny přestat zcela pracovat. V tomto případě pak dost často výuku různým způsobem narušují. To se může stát i např. má-li dítě o určitém tématu až encyklopedické znalosti, kterých učitel dle jeho představ nedosahuje.

Motivovat můžeme děti s AS tak, že jim do denních programů vymezíme čas a prostor pro „jejich" zájem. Omezíme tak i v podstatě jejich obsesivní chování. Splní-li tedy dítě daný úkol, může se např. odebrat s asistentem do speciální místnosti, kde si s ním bude povídat o vlakových spojeních a jejich jednotlivých trasách. Nebo ho např. velmi zajímají různé rébusy, proto má na lavici připravenou sadu takových rébusů, které může řešit až po splnění zadané úlohy. Samozřejmě to vše je velmi závislé na tvořivosti a nápaditosti učitele, příp. asistenta.

Jejich zájmů ale můžeme využít i tak, že danou úlohu (např. matematickou) aplikujeme na danou tématiku, která je dítěti blízká. Všeobecně jim totiž „jejich" zájmy dávají pocit jistoty, že v této oblasti neselhávají. Upoutáme tak jejich pozornost a je zde větší pravděpodobnost, že se dítě bude úlohou zabývat.

Z tohoto principu tedy v podstatě vyplývá i systém odměn a jejich určování.

Copyright © 2012 APLA Praha, o.s.

fgfdg

Provozuje APLA Praha

APLA Praha, střední Čechy, o.s.

Brunnerova 1011/3, 163 00 Praha 17 - Řepy
IČO: 26 62 30 64
bankovní spojení: 5111440001/4000
Datum a číslo registrace u MV ČR:
VS/1-1/53469/03-R ze dne 1.4. 2003