Popis diagnostického procesu

Diagnostika Aspergerova syndromu je plně v kompetenci klinického psychologa nebo dětského psychiatra. Důležitou součástí tohoto procesu je nejenom vyšetření klienta, ale i lékařské zprávy dalších odborníků a rodinná anamnéza.

Zda můžeme mluvit u dítěte o Aspergerově syndromu, nebo ne, na to nám v první fázi diagnostiky může poukázat posuzovací dotazník A. S. A. S (TheAustralianScaleforAsperger's Syndrome – Australská škála Aspergerova syndromu; Garnett, Attwood, 1995). Tento materiál můžeme nalézt např. v odborné publikaci Poruchy autistického spektra (Thorová, 2006[L1] ). Jedná se o screeningovou metodu určenou pro detekci Aspergerova syndromu u dětí mladšího školního věku, která posuzuje několik oblastí, přičemž se zaměřuje především na chování a další projevy, jež by mohly poukazovat na AS. Každá položka je vyhodnocena na škále. Čím více bodů v rámci jednotlivých položek při hodnocení projevů dítěte získáme, tím je větší pravděpodobnost, že by se mohlo jednat o Aspergerův syndrom. Zvýšené skóre je signálem k tomu, aby rodiče dítěte vyhledali odborné vyšetření k vyvrácení či potvrzení diagnózy z oblasti PAS. 

Do poradenského zařízení přichází děti/dospělí zpravidla na doporučení lékařů nebo pedagogů. Vyšetřovány jsou i na žádost rodičů. Cílem vyšetření je tedy potvrdit či vyvrátit diagnózu Aspergerův syndrom a jemu příbuzných poruch (z oblasti poruch autistického spektra).

První část vyšetření se zaměřuje na rodinnou a osobní anamnézu dítěte. Rodičům je doporučeno, aby si na vyšetření přinesli následující dokumentaci:

  1. předchozí zprávy, jsou-li k dispozici (psychologie, neurologie, psychiatrie)
  2. zprávy ze MŠ nebo ZŠ (vyjádření třídního učitele k dosavadnímu průběhu vzdělávání dítěte a jeho zapojení do kolektivu)
  3. ukázky školních či předškolních prací dítěte (písmo, počítání apod.)
  4. kresby dítěte

V případě dospělých klientů je ideální, pokud se této části vyšetření mohou zúčastnit rodiče. Ne vždy je to ale samozřejmě vzhledem k jejich věku možné. V takovém případě je dobré, pokud informace o diagnostikovaném člověku může podat jiná osoba, která jej velmi dobře zná (např. sourozenec, přítel, manžel, jiný příbuzný či známý).

Stanovení diagnózy Aspergerův syndrom a s tím spojené vyšetření se zpravidla zaměřuje na následující oblasti:

Sociální chování

V oblasti sociálního chování se sleduje kvalita vztahu s dětmi i dospělými. Je kladen důraz na to, jak se dítě vyvíjelo již od narození (např. kdy se objevil sociální úsměv), zda bylo dítě komunikativní, jak projevoval kontakt vůči rodičům (mazlení, fyzický kontakt). Hodnotíme i kvalitu emočních projevů (jejich rozsah a intenzitu včetně používaných gest a celkové řeči těla), zda a jakým způsobem dítě projevuje vlastní pocity, zda chápe změny výrazu tváře či gest při komunikaci, zda rozpozná emocionální projevy druhých lidí a dokáže na ně patřičně reagovat.

Při posuzování sociálního chování vůči vrstevníkům je kladen důraz na to, jak dítě vnímá samo sebe jako člena skupiny, jak vstupuje do kontaktu s druhými dětmi, jakým způsobem s nimi tráví čas a zda respektuje pravidla společenského chování.

Komunikace

Při posuzování komunikačních dovedností se zaměřujeme na vývoj verbální i neverbální komunikace. V oblasti neverbální komunikace hodnotíme oční kontakt, proxemiku (tj. vzdálenost mezi lidmi při komunikaci, prostor mezi nimi), použití gest a mimických výrazů. V oblasti verbální komunikace si všímáme především její specifičnosti. Děti s Aspergerovým syndromem mají často bohatou slovní zásobu. Mohou používat neobvyklá slova, mít specifický způsob vyjadřování, dále si také všímáme praktického užívání řeči, zda používají řeč v odpovídajícím kontextu (tzv. pragmatická jazyková rovina).

Lidé s Aspergerovým syndromem mohou mluvit velmi plynule, ale přitom si nevšímají reakcí lidí, kteří je poslouchají. Stává se, že stále mluví a mluví, bez ohledu na zájem posluchačů, nebo působí jako by byli necitliví k jejich emocím. I když mají relativně dobré jazykové schopnosti, jejich projevy mohou znít velmi formálně (až pedanticky přesně). Problémem mohou také být např. žerty, metafory či nadsázky, které často berou doslovně (např. mohou být zmatení výroky typu „Nech toho nebo ti utrhnu hlavu!"). Často také mluví příliš nahlas nebo naopak příliš potichu. Výjimkou není ani odlišný tón řeči, doslovné interpretace všeho, co slyší. V neposlední řadě přemýšlejí nahlas (tzv. verbalizují své myšlenky), a to i v situacích, kdy od nich druzí očekávají, že budou přemýšlet potichu.

Intelekt

Při posuzování kognitivního vývoje zohledňuje proces myšlení jako takový, učení, paměť a představivost. Lidé s Aspergerovým syndromem často vynikají v učení se faktům, vzorcům a schématům, ale je pro ně těžké přemýšlet abstraktně. Mají potíže v oblasti tzv. teorie mysli, tzn. schopnost utvářet úsudky a názory o duševních stavech druhých osob, jinými slovy, uvědomit si, co si druhý člověk myslí, co si přeje apod. a na základě toho porozumět jeho chování). Dále sledujeme deficit i v oblasti exekutivních funkcí, tzn. kognitivní mechanismy, které usměrňují naši pozornost, směřují naše chování k určitému cíli a tlumí první okamžitý impulz, který nás může nutit k nevhodné reakci v dané situaci (např. nás někdo naštve, existuje řada řešení dané situace, dítě s Aspergerovým syndromem často zvolí první možný způsob, např. kopnout ho. Dlouhodobé důsledky, které z toho plynou, už nevyvodí).

V oblasti myšlení sledujeme zejména úroveň porozumění a vnímání pocitů druhých lidí, úroveň dlouhodobé paměti, kvalitu symbolické hry, schopnost generalizovat získané ovednosti, smysl pro detail a intelektové schopnosti dítěte. Aspergerův syndrom by neměl být diagnostikován u pacientů s IQ nižším než 80 bodů. Někteří autoři (např. Komárek, Hrdlička) uvádějí hranici IQ 70 bodů.

Motorika

Vyšetření pohybových dovedností spočívá ve zhodnocení celkových pohybových schopností dítěte v těchto oblastech: koordinace pohybů, pohyb v prostoru, rovnováha, manuální zručnost, grafomotorické dovednosti, schopnost udržet rytmus. Všímáme si jakýkoli odchylek v pohybových projevech, především pak kývavých pohybů při napětí a radosti, nezáměrných tiků, škubání ve tváři, úšklebků apod.

Trávení volného času

Intenzivní zájem o nějakou oblast nebo činnost má pro člověka s Aspergerovým syndromem naprostou prioritu a dominuje i jeho konverzacím s druhými lidmi, dostane-li příležitost, aby o něm začal hovořit.

V oblasti zájmů hodnotíme jejich intenzitu, charakter a na kolik zasahují do života dítěte (tzn. zda mají vztah k jiným činnostem, jak jsou odklonitelné apod.). Zájmy mohou mít různou podobu a mohou se také průběžně měnit. V řadě případů se dá modifikovat a využít pro další rozvoj dítěte (např. jako motivace).

V roce 2001 byl proveden výzkum, který se zabýval četností zájmů u lidí s Aspergerovým syndromem, přičemž dle tohoto výzkumu mezi nejčastější patří: letadla, astronomie, kola, zemětřesení, medicína, chemie, elektřina, elektrotechnika, počítače, zeměpis, geologie, kočky, zámky, hodiny, dinosauři a další.

Emocionalita

Míra narušení emocionality souvisí se schopností dítěte přizpůsobit se změnám. Reakce může být u každého jedince různá (úzkost, agrese, ...). Klíčovou roli zde hrají opět exekutivní funkce (viz výše). Jakákoli neočekávaná změna obvyklé rutiny může např. vyvolat rozčilení. Děti si mohou vytvářet své vlastní rutiny, např. vyžadování stále stejné cesty do školy včetně čekání na projíždějící vlak. Pokud by došlo k narušení tohoto plánu, může to u nich vyvolat úzkost či rozčilení. Ve škole je pak mohou rozčílit náhlé změny, jako je třeba změna rozvrhu.

Diferenciální diagnostika

Diferenciální diagnostika je nedílnou součástí diagnostického procesu. Zde se pak především jedná např. o záměnu Aspergerova syndromu a specifických poruch učení a chování, lehké mozkové dysfunkce či různých psychóz. V dospělosti se pak tato porucha může mylně diagnostikovat jako schizoidní porucha osobnosti, schizofrenie, atypická deprese či paranoidní porucha osobnosti.

Aspergerův syndrom vs. vysoce funkční autismus

Důležitá je také diferenciální diagnostika v rámci poruch autistického spektra. Často bývá pokládána otázka, jaký je rozdíl mezi Aspergerovým syndromem a vysoce funkčním autismem (VFA). Aspergerův syndrom oproti vysoce funkčnímu autismu je popsán jako samostatná diagnostická jednotka v rámci manuálů MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) i DSM IV (Diagnosticko-statistický manuál). Odlišnosti mezi AS a VFA mohou být v oblasti sociálního chování, v jazyce a řeči i v dlouhodobém vývoji. Odborníci se však ve svých názorech na to, jak jsou tyto rozdíly výrazné, liší. Všeobecně se uvádí, že četnost výskytu je pravděpodobně vyšší u Aspergerova syndromu, dále u AS je intelekt v normě a také u něj nebývá opožděn vývoj řeči (i když může probíhat abnormně).

Z hlediska vhodné intervence, výchovy a vzdělávání dítěte je však toto dělení nepodstatné. Důležité je přistupovat k dítěti individuálně a zcela respektovat jeho zvláštnosti.

Co následuje po vyšetření?

Dalším krokem po vyšetření je seznámení rodičů s charakterem poruchy, s jejími specifiky. Dále jsou rodičům navrženy vhodné pedagogické a terapeutické strategie. K tomu jsou jim i předány kontakty na odborníky, kteří se na tuto oblast specializují a kteří zajistí jejich dítěti vhodnou intervenci.

Copyright © 2012 APLA Praha, o.s.

fgfdg

Provozuje APLA Praha

APLA Praha, střední Čechy, o.s.

Brunnerova 1011/3, 163 00 Praha 17 - Řepy
IČO: 26 62 30 64
bankovní spojení: 5111440001/4000
Datum a číslo registrace u MV ČR:
VS/1-1/53469/03-R ze dne 1.4. 2003